Vzpomínám si, jak se mi rozbil můj mobilní telefon. Nebyl sice už nový ani skoro nový, byl spíše takové střední třídy a měla jsem ho asi šest let a každý mi říkal, ať se vůbec nedivím, že se mi šestiletý mobilní telefon rozbije a že nefunguje. Jenomže já jsem se s tím samozřejmě nechtěla nechat smířit. Jsem taková, že mám ráda nostalgii a ten mobilní telefony jsem dostala od babičky. A moje babička bohužel už není mezi námi, takže jsem ten mobilní telefon chtěla mít opravdu co nejdéle, nechtěla jsem se ho za žádnou cenu vzdát, že už ho nikdy nebudu mít. Myslím si, že dnešní době bytem mobilní telefon stál tak maximálně tisíc korun.
A to úplně nový. Jeho mám šestiletý a myslím si, že ten mobil už nemá absolutně žádnou cenu. Však jsem šla raději taky do opravny, kde opravují mobilní telefony. A tam se mi skoro smáli, že chci tak starý křáp nechat opravit. A tak jsem jim řekla, proč to tak chci a že to je jakoby vlastně moje vzpomínka, tak se najednou slitovali a řekli mi, že udělají všechno proto, aby můj mobilní telefon opravili. Jenomže jak už to, tak bývá, měla jsem velikou smůlu, protože prý už nejsou takové ty součástky, které na staré mobilní telefony potřebuji. Byla jsem z toho úplně nešťastná.
Nakonec to dopadlo tak, že jsem si starý rozbitý mobilní telefon vzala domů a mám ho schovaný dodnes jako památku. Sice on funguje, ale už se zasekává a různé aplikace už tam nefungují anebo se samy od sebe odinstaluji, prostě ten mobilní telefon se úplně zbláznil. A nyní mám nový mobilní telefon, který je prima a je takový úplně hodně moderní a taky stál hodně peněz. Ovšem ale na ten můj starý mobilní telefon, který je moje vzpomínka a nostalgie, nikdy nezapomenu a taky ho nikdy nevyhodím. A na všechny mobily si už dávám velký pozor. Nerada, aby se mi nějaký mobilní telefon zase porouchal.