Vždycky jsem chtěla ten nejnovější mobilní telefon. Protože mobil pro mě bylo něco takového, že si to může dovolit jenom někdo. Taky si vzpomínám na ty doby, kdy jsem na základní škole byla opravdu jediná, kdo neměl mobilní telefon. A sice já bych ho možná měla, ale mí rodiče byli docela chudí, takže si nemohli kupovat nějaké mobil anebo další technologické věci. Já jsem měla ještě další tři sourozence. Takže si jistě dokážete představit, jaké to bylo, když rodiče měli čtyři děti. K tomu ještě moje máma nepracovala, protože byla opravdu v dlouhodobé neschopnosti a už nemohla pracovat vůbec. Nyní je v invalidním důchodu a myslím si, že za to nemohla. Moje máma totiž měla opravdu škaredý úraz, díky němuž nemůže na obě kolena plně došlápnout a často jí bolí a potřebuje časté odpočinky. Takže můj otec pracoval sám.
Vydělával peníze sám na naši rodinu. Samozřejmě, že nám to nestačilo. Potom se taky rodiče začali hádat kvůli financím a bylo vymalováno. Já jsem sice mobilní telefon za každou cenu nepotřebovala, ale věřte, že zkuste to nějak vysvětlit dítěti, které je v šesté třídě. Stále jsem se vztekala a dožadovala jsem si mobilního telefonu. Takže rodiče potom své hádky neunesli a rozvedli se.
A to dnes si to vyčítám a říkám si, kdybych možná o tom mobilu byla ticho a nemluvila bych pořád o mobilním telefonu, tak by možná rodiče se vůbec nerozvedli a byli by stále se sebou. Ovšem tohle ale nikdo neví, tohle je ve hvězdách. Tak jsem si řekla, že se nebudu opravdu nic vyčítat, protože tohle už je za mnou a minulost nezměním. A jak jste na tom byli vy a základní škole s elektronikou a mobilním telefonem? Já jsem kvalitní mobil měla asi až v patnácti letech, kdy jsem ho dostala na Vánoce od babičky. Musím vám říct, že to tehdy byl můj nejlepší dárek. A kdy jste dostali vy svůj mobil?